Dušan Hora 20.09.2024 zahrady
Návod na stavbu tradiční japonské branky
Jsou prvním objektem, který při návštěvě zahrady našich přátel uvidíme. Víme ale, jak je správně postavit, a jsou vůbec tak důležité, jak se uvádí?
Japonské brány, mající za úkol oddělit od sebe dva rozdílné světy, se vyskytují v nekonečně velkém množství variant a v základu je dělíme na tři hlavní skupiny: a) domovní a vchodové brány, b) vstupní zahradní branky, c) malé proutěné branky (obr. 1)Obr. 1: jednoduchá branka zajišťující vchod do zahrady z přírodního materiálu
DOMOVNÍ BRÁNY
Jsou umístěny většinou u vchodu z ulice a hodně často bývají „zapuštěné“ několik metrů do pozemku, který od okolního světa oddělují. To znamená, že nestojí přímo na rozhraní dvou parcel, ale částečně stranou. Bývají poměrně velké, a na první pohled díky nepřehlédnutelné stříšce, i velmi působivé. Obvykle jsou stavěny na tzv. dvojitou šířku, což znamená, že vchod je stejně široký jako vysoký, pravidlo to ale není. Tyto typy bran jsou téměř vždy zastřešené. Pokud střecha chybí, nahrazuje ji borovice s názvem „mon-kaburi“, jejíž dlouhá a pečlivě tvarovaná větev bránu shora zakrývá. Tyto stavby mají většinou dvoje dřevěné dveře, které se do stran otevírají a jsou i díky navazujícímu plotu začleněny do obvodové ochrany pozemku. Tou pak může být třeba dřevěný prkenný plot, bambusový či živý plot, různě utvářená zeď anebo v extrémním případě dokonce jen volné křoviny (obr. 2).
Dveře domovních bran mívají zpravidla v úrovni očí nějaké mřížované okénko, které je často prvním místem očního kontaktu s prostředím ještě před vstupem na pozemek hostitele. Mříž v okénku může být buď dekorativní, někdy i s bambusovým lemem po obvodu, jindy se jedná o prostý obdélníkový otvor…
Mnoho nemovitostí má i více bran, přičemž největší mohou obsahovat dvojité vstupy s jedněmi malými dveřmi pro přicházející pěší osoby a druhými umožňující vjezd povozů. Vzhledem k tomu, že jsou vrata domovních bran někdy i hodně velká, může se na jejich ploše odrážet bohatství majitelů. Není ale výjimkou i prostá a jednoduchá podoba, mnohdy i velmi moderní (obr. 3).
ZAHRADNÍ BRÁNY
Niwa-mon bývají skromnější a milovníci japonských zahrad je mají spojeny se vstupem do některé z realizací. Kromě vchodu do zahrady jako takové, jsou často v určité menší podobě k vidění i v místech, která musí být oddělena od hlavního prostoru (např. čajová zahrada, bonsajová zahrada nebo místo, vyčleněné pro péči o suiseki – yoseki). Niwa-mon jsou obvykle zastřešené, a mají-li dveře, nechávají se otevřené v podstatě neustále. Tyto brány jsou označovány také výrazem „singl“, což znamená, že je zde dostatek místa pro průchod jedné osoby, nikoliv dvou a více najednou (obr. 4).
NEJJEDNODUŠŠÍ STAVBY
Mezi stavebně nenáročné a nejmenší typy bran, které můžeme v zahradách japonského typu najít, patří tzv. shiori-do. Skládají se z asi do pasu vysokých dveří o jednom křídle a jsou vyrobené z tenkých bambusových stébel (obr. 5). Dveře jsou pak zavěšeny, nebo několika možnými způsoby ukotveny, na dřevěných kůlech zaražených do země. Tyto malé branky se používají v čajové zahradě a nebo slouží jako ležérní předěly mezi některými místy v realizaci zahrady obytné. Protože jsou ale konstrukčně velmi jemné, nelze je použít tam, kde musí něco ochránit, popř. zabránit vstupu na náš pozemek. Proutěné brány neslouží jako samostatný prvek, ale jsou vždy napojeny na alespoň krátký bambusový plot.
TORII DO TÉTO SKUPINY NEPATŘÍ
Závěrem tohoto krátkého představení základních typů bran je třeba ještě zdůraznit, že do zahrady japonského typu rozhodně nepatří brána Torii, a to ani ke vstupu na pozemek. Jedná se sice o tradiční japonskou bránu, její místo je ale vchodu do šintoistických svatyní, ne do parkových, chrámových nebo soukromých zahrad!
KONSTRUKCE BRÁNY
Jak již bylo řečeno v úvodu, variací japonských bran a branek je skutečně nespočet. V základu se pak podle konstrukce dělí na dvouprvkové s výztuhami nebo bez a čtyřprvkové (obr. 6), přičemž pod pojmem prvek je potřeba si představit jeden nosný rohový sloup. A jaký je mezi nimi rozdíl?
Ty standardní, a v zahradách nejrozšířenější, mají jen dva nosné prvky, na kterých leží střešní konstrukce. Sloužily, a slouží dodnes, opravdu vždy jen jako dělící a průchozí body a vedou skrze ně např. mozaikové cesty nobedan nebo šlapáky tobi-ishi. Často jsou také hlavně v novodobé historii zahradní architektury předmětem snah o vylepšování a zkrášlování. Toho je dosahováno pomocí delších převisů střechy, volbou ušlechtilého stavebního dřeva (kryptomerie, cedr aj.) a použitím tenké střešní krytiny, jako je měď nebo kůra vzácných stromů.
Čtyřprvkové brány se někdy pletou s malými zahradními altány (reálná podoba na obr. 7), protože tak na první pohled i vypadají. V každém rohu čtvercového nebo obdélníkovitého půdorysu stojí jeden nosný kůl a na nich je umístěna konstrukce střechy. Protože je pod nimi více místa, sloužily v dřívějších dobách i jako malé „hospodářské budovy“, protože se pod ně dalo leccos na krátký čas uskladnit nebo jen schovat před deštěm a nepřízní počasí. Čtyřprvkové brány jsou možná o trochu méně elegantní než dvouprvkové, mají však několik výhod, z nichž nejdůležitější je lepší stabilita, protože stojí pevně na čtyřech nohách, podobně jako ostatní budovy.
ROZMĚRY, PROPORCE A TECHNICKÉ ÚDAJE
Snad nejdůležitějším klíčem k úspěchu výstavby zahradní branky je dodržení jejích základních rozměrů a složení konstrukce. Niwa-mon se dá samozřejmě postavit na mnoho způsobů, ale bez dodržení léty se vyvíjejících vzorů budou všechny jen „evropské a západní“, čímž ztratí brána svou logiku a s ní i ducha či asijský náboj. Ruku v ruce s rozměry a konstrukčními prvky jde i materiál, který by měl být vysoce kvalitní a ne odpadový, který použijete třeba na výrobu lavičky v zahradě, kde je to v podstatě jedno.
To, jak zahradní branky v evropském pojetí vypadají jinak než ty japonské (obr. 8), je třeba připsat i skutečnosti, že na našem kontinentě snad neexistuje podrobná kniha v anglickém nebo německém jazyce, která by se touto problematikou zabývala. Většina stavitelů se tak může jen podívat na fotografie a z nich usuzovat, jak a z čeho je daná branka postavena. Výsledek snažení pak určitý efekt sice přináší, stavby jsou ale často „nemotorné“ a mají buď strmé neforemné střechy nebo jsou celkově příliš vysoké. A právě sklon střechy, její výška a šířka, jsou pro realizaci kvalitní zahradní branky hodně důležité.
Brány jako takové mohou být stavěny v různých velikostech, což je dobré, protože se tak dají přizpůsobit výšce našeho těla. Z bezpečnostních důvodů by měly být alespoň tak velké, aby jimi bez problémů prošel dospělý muž i s malou rezervou (tzn. minimálně 180 cm, maximálně 200 cm). Ale esteticky vzato, niwa-mon bude vypadat vždy lépe nižší, než vyšší, proto to s bezpečností raději nepřehánějte. I když existuje široká škála konstrukčních výkresů, většina japonských brán vychází z nákresů, které zde zveřejňujeme.
I STŘECHA MÁ PŘÍSNÁ KRITERIA
Detailní rozbor složení střechy je pak názorně popsán na schématu obr. 9. A hodně důležitý je hlavně z hlediska životnosti nosných sloupů fakt, že nejsou, jak je často vídáno u nás, zaraženy do země, ale stojí na kamenných patkách ne-ishi, které je od země, a tudíž i vlhka, oddělují.
Jedním ze základních parametrů výstavby zahradní branky je velikost střechy. Ta vychází ze vzdálenosti mezi dvěma nosnými sloupy (V), přičemž stejně jako všude v tesařském světě, je počítáno s hodnotou od středu jednoho ke středu druhého. Šířka střechy jako delší strana (Š) je pak určena jednoduchou rovnicí Š = 1,6 x V a její hloubka (H) jako kratší strana se odvozuje od vztahu V = H.
Neméně důležitou hodnotou je také sklon střechy. Ten se u japonských zahradních bran pohybuje v rozmezí 4–5:10 (obr. 9, č. 12). Menší je samozřejmě lepší, protože branka pak tolik nevyčnívá do prostoru a opticky vypadá nižší.
Při budování základní nosné konstrukce nesmíme zapomenout ani na to, že své přesné místo mají také vaznice (obr. 9, č. 8). Jsou téměř vždy umístěny v půlce délky krokví a jejich rozteč je tedy přesnou polovinou rozteče konce levé a konce pravé krokve (obr. 9, č. 3)
I když se to na první pohled nezdá, vzhled japonské brány nebo branky ovlivňuje velice výrazně také síla (S) dřevěných hranolů nebo sloupů, ze kterých ji budujeme. I na tuto skutečnost japonští tesaři pamatují a sílu nosných konstrukčních prvků mají matematicky vyjádřenu rovnicí, která vychází z hodnot výšky brány (V) a šířky vrat (Š). Její podobu najdete na obr. 9, vlevo nahoře
BEZ PRAVIDEL TO NEJDE
I když jsme povídání o realizaci tohoto oblíbeného a důležitého prvku japonské zahrady zakončili možná moc technicky, bylo to nutné. Každá stavba, branky nevyjímaje, by totiž měla mít svá pravidla. Ale začít se dá i jednoduchou stavbou, např. brankou z k “kříženého“ bambusu (obr. 10)
