Návod na stavbu studánky cukubai

Ještě, než začnete stavět, mohli byste vědět, že pro umístění cukubai v zahradě neexistují žádná dogmatická pravidla. Obecně platí, že vypadá nejlépe na rozlehlém, rovném místě před kamennou zdí nebo před bambusovým či živým plotem. Dobré a symbolické stanoviště je také u vchodu do domu nebo u vyvýšené verandy, která na dům navazuje. Tady, pokud sedíte na tatami, a díváte se přes cukubai jako blízký objekt do zahrady, získáváte dojem větší hloubky prostoru. Jedno pravidlo, ale důležité je - cukubai by měla stát stranou od ostatních silných vodních elementů v zahradě (vodopády, potoky a jezírka), protože „tyto vody“ by se navzájem rušily.

Praktická realizace

Způsob fungování kamenné studánky velice dobře vidět na našem schématu. Základem celého systému je jímka z folie nebo betonu, ve které je posazena betonová skuž. Ta by měla mít v sobě vyvrtané otvory, které umožní vodě, jež přetéká z nádržky a vsakuje se do štěrku, kterým je skruž obsypána, do skuže vtékat. Dá se říci, že voda se tam stahuje jako do vrtané studně. Betonová nebo foliová jímka je novodurovým potrubím spojena s druhou jímkou ze skruží (mohou být menší), do které voda stéká a odkud je následně čerpána a plastovou hadicí vedena do bambusové vodoteče. Tím je koloběh vody uzavřen.

Druhý, neméně důležitý nákres ukazuje, jak by v základním uspořádání měla japonská studánka cukubai vypadat z ptačí perspektivy: základem nákresu je samotná nádržka s bambusovou vodotečí. Tvarované stromy nebo keře, které tvoří základ zeleně u studánky (označení 1, 2 a 3) by měly být vysazeny do trojúhelníka, jehož přepona prochází středem studánky. Keřík s označením 4, nemá v systému žádné pevné místo a slouží k doplnění celé kompozice. Kolem dokola je cukubai obsypána štěrkem, do kterého se vsakuje voda přetékající přes okraj kamenné studánky.

Velice důležité, samozřejmě, pokud budou v kompozici umístěny, jsou kameny. Žlutě označený se nazývá „kámen hosta“ a je to plochý kámen, na kterém při očistě návštěvník zahrady poklekne nebo v předklonu stojí. Kámen vlevo je vyšší a je určen pro odkládání lampy, kterou si lidé svítili v zahradě na cestu nebo v zimě pro džbán s horkou vodou. Pravý kámen je menší a odkládá se na něj bambusová naběračka.

Zajímavé mohou být i některé informace o výšce cukubai: nízká výška tradičního cukubai (20–30 cm) se může zdát na první pohled nevhodná. Je však úmyslná a pomáhá přimět hosty účastnící se čajového obřadu k pokoře: když si myli ruce, museli sklonit se (odtud i název nádržky, tsukuban = ohnout se). Vrchol některých cukubai se nachází téměř u země, ovšem neobvyklé nejsou ani studánky vysoké 50–60 cm.

V základě rozeznáváme dva typy studánek cukubai: první z nich je ten, kdy je nádržka umístěna na kraji štěrkového pole, které má symbolizovat moře a druhý ten, kdy je kámen zasazen doprostřed „moře“. Kromě rozdílu v umístění je důležité i to, jaký typ kamene je použit. V případě umístění nádržky na kraj „moře“ musí být použit kámen přírodní, kdy otvor je buď také vytvarován a vyhlouben přírodní cestou nebo vyvrtán uměle a má kruhovitý tvar. Pokud budeme stavět cukubai doprostřed „moře“ použijeme jiný typ kamene. Měl by to být uměle opracovaný kámen ve tvaru čínské mince a otvor uprostřed by měl být hranatý.

Zajímavá jsou i pravidla začlenění obou studánek do doprovodné zeleně. Typ „na kraji moře“ je v zeleni jakoby schován (navozuje určité přírodní tajemno), zatím co typ „uprostřed moře“ může být umístěn více viditelně, třeba i bez doprovodu stromů a keřů.

Důležitá rada na závěr

Studánka cukubai, která je tvořena přírodním kamenem, by měla z hlediska tvaru, povrchu anebo i podoby korespondovat s ostatními kameny v kompozici. Nelze ji „vyjímat“ jako samostatný objekt.