Dušan Hora 15.03.2024 zahrady

Asijské zákoutí s kosatci…

Jednoduchý návod na vytvoření netradiční oázy klidu a pohody s působivou atmosférou, třeba i vodou, kterou zvládne vybudovat i laik!

Mezi rostlinami, které jsou v Japonsku hojně využívány nejen pro pěstování v miskách, ale i v zahradních sceneriích, zaujímají kosatce přední místo. To je dáno hlavně dlouholetou tradicí a popularitou, které se po staletí těší.

Obr. 1: gejša v japonské zahradě při pozorování květů kosatce

Slovo kosatec (latinsky IRIS) pochází z řečtiny a znamená duhu. Čínsky se tato rostlina jmenuje po-che a odhání zlé duchy, zvláště pak 5. den 5. měsíce, kdy se Irisy mají zavěsit na dveře. Z hlediska botanického řadíme tyto rostliny do čeledi kosatcovitých (Iridaceae). V současnosti evidujeme cca 250 druhů, majících z hlediska nároků na pěstování různorodé požadavky. Některé rostou na vlhkých stanovištích (břehy jezer, potoků, bažiny), jiné ve výrazně suchých oblastech. Listy kosatců bývají až na výjimky mečovitého tvaru, podzemními orgány, ze kterých na jaře vyrůstají nové rostliny, jsou u některých druhů cibule, jinde hlízy. Obr. 2: ukázka kamenného ohraničení ostrůvku pro Irisy

I když je známo na tisíc variet kosatců, v základu tyto rostliny dělíme jen do několika skupin.

BRADATÉ KOSATCE

Jejich hlavním znakem je chlupatý kartáček uvnitř květu. Při pěstování vyžadují lehčí vápenitou půdu, na jaře hodně vláhy a v létě dostatek sluníčka a sucho. Podle výšky je dále členíme na: a) vysoké: pocházejí z oblasti Středozemního moře a bývají vysoké zhruba jeden metr, b) obrubové: výška těchto rostlin je okolo šedesáti až sedmdesáti centimetrů a kvetou ve stejnou dobu jako vysoké kosatce, tzn. na přelomu května a června, c) středně vysoké: svým vzrůstem se podobají obrubovým kosatcům, mají však podstatně menší květenství a nakvétají už v polovině dubna, d) nízké: rostou do výšky jen asi čtyřiceti centimetrů a kvetou na konci dubna, e) miniaturní: nejmenší ze všech, dosahují výšky jen deseti až patnácti centimetrů. Kvetou málo, ale poměrně časně, tj. podle počasí již koncem první dekády měsíce dubna.

KOSATCE BEZ BRADKY

Jsou označovány též jako bezkartáčkové a k jejich hlavním požadavkům na pěstování patří půda s mírně kyselou reakcí a slunné stanoviště. Dále se dělí na: a) sibiřské: pocházejí z bažinných oblastí Evropy nebo Asie a v zahradě vyžadují neutrální až mírně kyselou reakci půdy, b) japonské: jejich synonymum je Iris kaempferi, mají až 25 cm velké květy se žlutým znakem na každém okvětním lístku a nakvétají koncem června, c) spurie: jejich původní oblastí výskytu jsou sušší stepi jižní Evropy a Blízkého východu.

Obr. 3: kosatec sibiřský

BOTANICKÉ DRUHY

Tyto oblíbené druhy Irisů pocházejí ze selekcí výsevů nebo křížení kosatců a zachovávají si charakter botanických rodičů. Jsou vhodné do přírodních partií a skalkových výsadeb. Pěstování je jednoduché, daří se jim v propustné, živinami dobře zásobené půdě s dostatkem vláhy. Bez problémů zvládají také delší periody sucha a nevadí jim ani krátkodobé vystavení přímému slunečnímu úpalu. Nejlépe však prospívají v polostinném a teplém stanovišti někde v závětří. Co naopak těmto rostlinám škodí, je zasazení do mokré jílovité půdy, která zadržuje vlhkost, protože v ní rostlinám uhnívají kořeny. Přílišný stín a zamokřená půda pak vedou ve spojení s nízkými teplotami ke chřadnutí a po čase i úhynu.

Ostatní zahradní kosatce, např. luisianské, tichomořské, arily či arilbred se u nás pěstují jen jako sbírkové, a tudíž se jim nemusíme věnovat.

JAPONSKÉ KOSATCE

Protože ve svých zahradách budujeme asijská zákoutí, jistě nám přijde vhod pár podrobnějších informací o japonských Irisech. Termín japonský kosatec v sobě zahrnuje tři odrůdy kosatců pěstovaných v zahradách nebo volně rostoucích na japonských ostrovech, a sice Iris ensata ´Hanashōbu´, ´Kakitsubata´ a ´Ayame´.

Varieta ´Hanashōbu´ kvete červeno-fialově až fialově, má ráda mokré půdy a nakvétá počátkem června. Odrůda ´Kakitsubata´ má květy modré, fialové až bílé, nejlépe roste ve vodě nebo vlhké půdě a květy otevírá již v polovině května. Iris ensata ´Ayame´ nese na svých stoncích nafialovělé, vzácně i bílé květy, pro zdárný růst vyžaduje na rozdíl od předchozích kosatců půdu suchou a kvete od počátku května do poloviny června. Obr. 4: jeden z blíže nespecifikovaných, ale krásných hybridů

POPIS PĚSTOVÁNÍ

Kosatcům se daří jak na záhonech, tak i v okolí vodních ploch. Nároky na jejich pěstování se mohou druh od druhu lišit, záleží hlavně na tom, zda volíme „suchozemské“, nebo „mokřadní“. My se ale i z hlediska dále popisované realizace zákoutí soustředíme na ty, co rostou na záhonech, a návod na pěstování si shrneme do několika bodů. Plochy, kde kosatce pěstujeme, udržujeme čisté, nezaplevelené. Mělké kypření provádíme tak, abychom nepoškodili kořeny nacházející se hned pod povrchem. Během vegetace provádíme chemickou ochranu proti živočišným škůdcům a houbovým chorobám na listech. S nástupem nové sezony rostliny přihnojíme plným hnojivem s malým obsahem dusíku, po prázdninách pak preparáty s vyšším obsahem fosforu a draslíku. Rostou-li kosatce na slunném stanovišti s dobře propustnou půdou a dostatečnou zásobou vápníku, odmění se nám bohatým květem. Nové jedince nevysazujeme moc hluboko, horní část oddenku má být v úrovni půdy nebo max. centimetr pod povrchem.

Ve skupině je doporučováno vysazovat vzhledem k odlišným nárokům vždy jen jeden kultivar, není to ale podmínkou. Oddenky při výsadbě směrujeme od severu k jihu, aby listy, které při sázení zkrátíme o polovinu, nestínily oddenky. Většina odrůd kosatců snáší naše klimatické podmínky dobře, a to i v zimním období. Pouze dosud neodzkoušené novinky se na zimu doporučuje zakrývat chvojím. Nejpozději po čtyřech létech, kdy dojde k zahuštění trsů, je nutné kosatce rozdělit a nově vzniklé sazenice umístit na jiné místo. Druhy s cibulemi vysazujeme o něco hlouběji, asi 5 cm pod povrch. Obr. 5: skupina kosatců v pobřežní výsadbě, cik-cak mostek výsadbu rámuje

ZÁKOUTÍ S KOSATCI

V originálních japonských zahradách se kosatce vyskytují zejména v blízkosti vodních ploch. Sázíme-li je přímo k okrajům zahradních jezírek, vymezíme prostor pro jejich růst buď dřevěnou „ohrádkou“ (obr. 1), nebo na sebe pečlivě poskládanými kameny (obr. 2). V podstatě jde jen o to, aby se zemina uvnitř nerozplavila. Větší „kolonie“ kosatců se vysazuji třeba do blízkosti „cik-cak“ můstků", z nichž je při pomalé chůzi můžeme v poklidu obdivovat (obr. 5). I v evropských podmínkách lze kosatce tímto způsobem do zahrad zapojovat, jednodušší ale bude využít druhy, které se dají pěstovat na záhonech. K těm patří např. hybridy kosatce bradatého (Iris barbata), tvořící početnou skupinu, ze které pro naše záměry můžeme vybírat vhodné odrůdy jak z hlediska doby kvetení, tak i výšky. Obr. 6: plánek zákoutí s kosatci. 1 - ohraničený záhon, 2 - kameny tobi-ishi, 3 - pískovcové desky, 4 - japonská lampa, 5 - dřevěná terasa, 6 - převislá sakura, 7 - tvarované azalky, 8 - zelenolistý javor, 9 - do koule stříhaný buxus, 10 - plot, 11 - bambusové rostliny, 12 a 13 - ostrůvky s kosatci (návrh a kresba H. Říhová)

Jednoduchá kosatcová zahrádka je v podobě osazovacího plánu znázorněna na obr. 6. Jejím základem je betonovými obrubníky nebo palisádovými kůly ohraničený záhon (č. 1), na němž budeme kosatce pěstovat. Vstoupit do jeho prostoru můžeme po kamenech tobi-ishi (č. 2), které jsou kombinovány s pískovcovými deskami, jež navozují pocit chůze po můstku (č. 3). Na konci cesty na nás jako záchytný bod čeká štíhlá lampa (č. 4) ze skupiny Ikekomi-gata (Shoukintei, Kakujukou, Mizubotaru doro nebo Oribe), která může toto aranžmá osvětlovat mihotavým světlem i v noci. Jak je ze schématu patrné, nachází se toto zákoutí v těsné blízkosti domu, což umožňuje, abychom kvetoucí kosatce pozorovali z hlavního směru pohledu z posezení na dřevěné terase (č. 5).

Aby nebyla kompozice krátkodobě založena jenom na pomíjivé kráse květů kosatců, je v její blízkosti zasazena sakura (č. 6) a tvarované azalky (č. 7). I ty na jaře kvetou a do zákoutí přinášejí potřebné barevné tóny. Proměnu zajistí také japonský javor (č. 8), který ale musíme vybírat tak, aby byl výrazný jen při jarním rašení a v době podzimního vybarvování listů. Volíme tedy zelenolistou formu, která nebude kosatce během jejich nakvétání barevně „přebíjet“. Těsně u domu je jako protiváha tvarů, barev a proměn vysazen do kulovité podoby zastřihávaný buxus (č. 9). Celé zákoutí je pak možné z důvodu určité intimity „uzavřít“ plůtkem ze štípaného bambusu (č. 10), který je v zadní části oživen třeba stříhaným živým plotem nebo klasickými bambusovými rostlinami (č. 11).

Jak vidíte, populární kosatce nemusí růst jen u potoka nebo na záhonu mezi ostatními trvalkami. Mohou se stát i základem jednoduchého a působivého aranžmá, které dokáže s vynaložením minimálních finančních nákladů vytvořit každý milovník jejich podmanivé krásy…